Dým

Kamelot

1. Nad skálou měsíc vplouval a po dní oheň hřál,
   starou partu tuláků, kterou podzim z rovin svál.
   Tady jsem uviděl Tvůj úsměv, jak jej namaloval dým,
   mizel v korunách stromů i v korálkách jeřabin.
R: Ten dým mou paměť otvírá, 
   vidím dlouhý koleje a dlouhý loučení,
   modrou řeku, modrý oči, modrý ráno 
   a zvláštní znamení, to mi přináší ten dým.

2. Ještě zpívám o dálkách, ještě nosím starej šál,
   a taky uschlej vlčí mák, ten co s námi stopoval.
   Každý srdce má svou chvíli, která z hlubin přchází,
   je ty cesty zůstanou rozpletený provazy.
R: