Spáváš na prvním nástupišti a kde jsi nechal, co jsi měl, jak moře o skálu se tříští, jak socha brzo zkameněls, už ti dálka nevoní a bílý květy jabloní. Nemáš co dát, nemáš co vzít, co bude dál nikdo neví, ani ty, ani já, tvůj dobrej kámoš od dětství, kdepak jsi zůstal. Pár prima mejdanů a rájem stal se svět, když sis drogu vzal jak vyšinutej samuraj v ulicích ses klátil, bylo to fajn. Ztratil jsi holku, cos měl rád, zapomněl kamarády znát. Nemáš co dát, nemáš co vzít ... Včera mi došlo glejto smuteční a na něm motto: žil by rád, kdo stočil kroky cestou zpáteční, zahodit duši napořád, schody jsou do nebe blíž, zvoní zvony, stojí kříž. Nemáš co dát, nemáš co vzít ...