Ahoj Pegi, jak dlouho jsem tě neviděl, tají ledy, vítr by novou trávu sel, uvidím někdy úsměv tvůj a uslyším smích, co slyším jak dřív. Přichází čas, kdy struny hrají v mol, někde je kaz, sháníš si náplast na svůj bol, jakpak jsi dlouho neviděl orla u zátoky, žiješ nudný roky. Je opuštěná krajina větrných mlýnů a nalezená je pravda, co jsem ti říkal. Je zahalená do staré pavučiny slibů, věrných kamarádství, přísah a souhlasů. Buď tedy zdráv, za čas jak víno dozrajem, a za mořem, tam, těžko si spolu zahrajem, dopis má končit v naději, takže ahoj Pegi, znova tají ledy. Je opuštěná krajina ...