Loď jménem láska

Kamelot

1. Čekal jsem sám u rozcestí cest,
   v kapse tabák, vítr a prach,
   v duši spáleniště jak po bitvě pláň
   a v očích slzy, co spí na řasách.
   Já tolik věřil, že lidi jsou fér 
   a vlastně byl jsem poslední,
   poslední mohykán, co líže se z ran,
   když srdce náhle zlobou zkamení.
   G            Emi7              D D4/6 D D4/6
R: Začaruj, můj anděli, veksl přehoď,
   ať můžem dojít tam, kde jsme chtěli být.
      G           Emi7           D  D4/6 D D4/6
   Z přístavu nám dávno vyplula loď,
   loď jménem láska a co víc můžeš mít, můžeš mít.
   Jen hořící šíp ti zasvítil tmou,
   to já ho tenkrát vystřelil,
   abych dostal, co chci a tebe snad měl,
   stejnou jak dřív, tak nač bych tě bil.
   Víš, zlo seje zlo a může se stát,
   že se to vrátí jednou zpět,
   už dobře to vím, že odejdeš s ním,
   z tvé náruče jak orel jsem zas vzlét.
R: