1. Čekal jsem sám u rozcestí cest, v kapse tabák, vítr a prach, v duši spáleniště jak po bitvě pláň a v očích slzy, co spí na řasách. Já tolik věřil, že lidi jsou fér a vlastně byl jsem poslední, poslední mohykán, co líže se z ran, když srdce náhle zlobou zkamení. G Emi7 D D4/6 D D4/6 R: Začaruj, můj anděli, veksl přehoď, ať můžem dojít tam, kde jsme chtěli být. G Emi7 D D4/6 D D4/6 Z přístavu nám dávno vyplula loď, loď jménem láska a co víc můžeš mít, můžeš mít. Jen hořící šíp ti zasvítil tmou, to já ho tenkrát vystřelil, abych dostal, co chci a tebe snad měl, stejnou jak dřív, tak nač bych tě bil. Víš, zlo seje zlo a může se stát, že se to vrátí jednou zpět, už dobře to vím, že odejdeš s ním, z tvé náruče jak orel jsem zas vzlét. R: