Nádraží pusté a osamělé, já taková bezbranná tu zůstávám ve stínu vlaků. Čekárnou jdu spící samotnou, mám vypsané odjezdy a návraty, čekám, čekám. V ústrety přicházíš, vidím tvoji tvář, duše je velký lhář, na pražce sněží. V kapse tvůj dopis schovaný, půlnočních vlaků varhany roznesou krajem lásku mou ztracenou. Nádraží jsou plná slz a věrných čekání a dojetí se stěží ubráním, začalo ráno. Odpouštím, nevnímám, odcházím, vím, lucerna zhasla i můj stín, nepřijel jsi, nepřijel jsi. C D Emi9 C#mi7/4