Žil v malým domku tam u trati, kde končí slepá kolej, já vídal jsem ho, jak roznáší lucerny na petrolej, když ve stanici vystoupil jsem z vlaku, za soumraku on zamával mi a já pak dál šel, jeho stín pak v zádech měl. Stůj, máš červenou, stůj, pád v kolenou, jenom výkřik do noci, pak vůz první pomoci se sirénou mlčící. Krvavý slunko se schovalo, jak mince do kapsy hor, já přemýšlel o tom, jakej on byl asi tvor, ten petrolejový princ, co hrozně rád mi mával, kde zůstal s vlakem sám. Stůj, máš červenou ...