Byl podzimní čas a volal mě hlas stromů, hor a tůní, strakatý kalhoty a sešlý boty vyvanuly vůní všech táboráků, padlejch soumraků, písniček a kvítí, moc jsem nepřemýšlel, vzal jsem tornu a jel, rychlík ještě chytím. Ráno, poštou holubí pošle psaní za tebou tvůj blázen. Ráno, ještě lesy spí, sova stánek zavírá, už svítá. Spal jsem pod převisem a zdál se mi sen o všech, co tu nejsou, staří kamarádi, co se už nevrátí, naproti mi nejdou. Zbylo vzpomínek pár, jak ohně žár do očí se vpíjel, zvonky u závor, když vlak za obzor s rachotem nás míjel. Ráno, poštou holubí ...