Pověst havrana

Kamelot

1. Mraky táhnou a den se sklání,
   jdeme sami pustou plání, 
   nikde nikdo, jen já a ty,
   soumrak na nás kreslí mapy.

2. Všichni známí jsou teď doma
   a dlouhá noc, jak Arizona
   od východu hladí záda
   jako hebká kůže z hada.
R: Kam jít, jdem usínat někam k nádraží, kde semafor nám rozpaží,
   jak ve skalách Vinnetou.
   Kam jít, když jenom útěk je záchrana a město má pověst havrana
   co nás jednou doletí, kam jít.

3. Hlavou letí starý časy,
   dlouhý blues a dlouhý vlasy,
   zapálená dýmka míru
   pod oblohou ryb a štírů

4. Černý stíny lozí trávou,
   nad krajinou rozevlátou,
   s větrem běží těžký boty
   na útěku od nicoty.
R: