Zlatá pláž a modré moře, útesy racků, hejna ryb, západ kreslí rudé oře, chce to jen víčka nezavřít ... Domov je daleko jak duna kdesi na konci pobřeží, tavernou zazněla "la luna", vánek se opřel do věží. Santorini, náš ostrov a kříž, kamenná slza v mokrém objetí. Zpívej, Santorini, ať vím, že jsme tu dvě malá nic, dvě tečky v zajetí. Lidé jsou na severu a příliv hrá operu, umyl nám paty a ty mu říkáš dík. Stádo ovcí hledá stáje, nad kaplí zvon se rozezní, pod listy zeleného čaje se stařec pastýř zapomněl, ale pak vstal jak hrdí muži a byl tak blízko, blízko nás, očima pohladil tvou kůži nahou a pružnou jako vlas. Santorini ..., umyl nám paty a ty mu zpívej ... Santorini