Když babí léto přichází, svou tvář mi odvrací jedna z mých posledních lásek, čas náhle karty otočí, bicí srdce úročí skryté city na požár. Až ze sna vyjde ze rtů vzdech a deštěm prorezaví plech u závor poblíž nádraží. Pošlu telegram bez adresy, ani nevím, kdepak jsi, tak ti píšu veršů pár. Setři si slzy z očí, dá-li Bůh, se cesty potkají, vezme nás život kočí, nitě a vlákna, ty se protkají do sítí, tam si nachytáme prach, co nám ze souhvězdí Vah napadá. Až oheň zvolna dohoří a uletí za pohoří v noci na jih další čáp, tiše rozezní se varhany, co roztříští balvany mých smutků napořád. Setři si slzy z očí ...