Do domu přišli hosti a nebe bylo právě plný hvězd Ta lávka vedla někam, kam jsem týhle noci nechtěl jít a tak před tebou smekám a nejspíš to co piješ budu pít V tom prapodivným šenku kam mě dones můj dvounohej džíp mi někdo podal sklenku a v louži smutku cigaretu típ Ten smutek z tebe čněl jak ebenovej trám a všichni kolem se mě ptali co si k pití dám Ten smutek v tobě vřel jak gejzír bahenní a já chtěl se svou whiskou dopít i tvé trápení Rty rozněžnělý tmou se tisknou k cigáru jen mokro zimavý zabrání požáru Jsi sama a já sám - jsme prapodivnej pár co v třasovisku máv na černý autokar... Už dávno zamkli kasu, svý sakypaky si barman sbalil zalezl do kanafasu i starej štamgast Jack a valchař Bill Máš dlaně chladný stezkem a vlhký mlhou vyplakanejch slz těch s originál leskem, kterejma je všechno vidět skrz Jak tichej anděl smutku tu stojíš plná všeho, co není a já se děsím skutků, myšlenek i slov a loučení Ten smutek z tebe tek jak smolnej vodopád až černejch louží kolem tebe začal jsem se bát Ten smutek z tebe vlál jak noční uragán rozžhavenej vzpomínkama od pekelnejch bran A potom jsi šla spát, já s lahví zůstal sám Snad jsem tě měl rád, dům zůstal do kořán A pak jsem dlouho šel, vzpomínal co jsem pil A kolem táh se kraj kterej smutek zpustošil...