Cesta na západ

T.O. Karabina

1. Byl mi sám čert dlužen ten listopad,
   kdy vyjel směrem na západ
   můj krytej vůz, do hor z údolí,
   kdy prach prérie skřípal nám pod koly.

R: Na ty dny budu snad věčně vzpomínat,
   na ty dny budu snad věčně vzpomínat,
   tuhle cestu svou proklínám,
   na ty dny budu snad věčně vzpomínat.

2. Skučel vítr, do tváří štípal mráz
   a v led se změnil horskej sráz,
   z nebe dál padal hustej sníh,
   krytej vůz zůstal nám trčet v závějích.
R:

3. Potah sotva už stojí na nohou,
   nic rány bičem nezmohou,
   z ní ozvěnou kletby kaňónem,
   přesto nápravou kol ani nepohnem.
R:

4. Spral ďas tuhle mou cestu na západ,
   už nechci víckrát zapřahat,
   bič na hřebík raděj pověsím,
   něžli trávit dny zápasem s povětřím.
R: