1. Byl mi sám čert dlužen ten listopad, kdy vyjel směrem na západ můj krytej vůz, do hor z údolí, kdy prach prérie skřípal nám pod koly. R: Na ty dny budu snad věčně vzpomínat, na ty dny budu snad věčně vzpomínat, tuhle cestu svou proklínám, na ty dny budu snad věčně vzpomínat. 2. Skučel vítr, do tváří štípal mráz a v led se změnil horskej sráz, z nebe dál padal hustej sníh, krytej vůz zůstal nám trčet v závějích. R: 3. Potah sotva už stojí na nohou, nic rány bičem nezmohou, z ní ozvěnou kletby kaňónem, přesto nápravou kol ani nepohnem. R: 4. Spral ďas tuhle mou cestu na západ, už nechci víckrát zapřahat, bič na hřebík raděj pověsím, něžli trávit dny zápasem s povětřím. R: