Docela obyčejná píseň

Karel Černoch

1. Já přišel zpívat nevolán,
   píseň, co má povědět vám,
   příběh co prožil jeden pán,
   když s překrásnou dívkou byl sám.

2. Má paměť tam až nesahá,
   kde stál ten dům, kam vešel s ní,
   proč se ta dívka nezdráhá,
   snad věří snům, snad ještě sní.

R: Řek: Dám ti, dám ti, dám ti, dám ti,
   všechno co budeš chtít
   že na to  budu mít.
   Cítím, že moje jsi ty a nic to nezmění
   ani dva byty a drahý kamení,
   máš moje city a mě svý trápení dáš.
   Je konec světa, zmizel celý a v zámku klíč,
   v dálce svítá, okno vítá den,
   očí pláčí, slzy smáčí klíč.
   Řek: čao, tak čao, tak čao, tak čao,
   zbylo jen moto a dívka zrazená,
   zrazená proto, že hezký kolena,
   zrazená proto, že hezký kolena má.

Dám ti, dám ti, dám ti, dám ti,
všechno co budeš chtít
a ráno, ráno, ráno, ráno,
tak už zas můžeš jít.
Cítím, že moje city se brzy pozmění
nemám dva byty a v tom to pramení,
bláhová jdi ty, jen žádný trápení dáš.