Páteční

Karel Černoch

1. Šaty jsou sváteční, zvony zní páteční,
   oni jdou na rukách zlétej cejch,
   Bože můj, proč ten chrám, nepadá, polykám,
   horkej prach po slzách protivnejch.

R: Když mi ústa dává, cítím nahlej pád,
   když se láska vdává, má ji mít jeden rád.
   
2. Zvony zní smuteční, lidé jsou neteční,
   zbyl jen prach po slzách protivnejch.

recit.: 
Toho dne na mne pád celej svět a všechno krásný se zřítilo v tom
okamžiku, kdy vítr odhrnul kousek bilyho závoje a svět se roztříštil
o křivý dlažební kostky toho staryho náměstí, které už vidělo tolik
lidského neštěstí, začalo pršet a já jsem cítil, že budu brečet,
brečet před lidma, který to nemůžou pochopit, protože ten jejich
svět ještě stojí. a tak jsem šel pryč.

R: Město zda se poušti, domům hrozí pád,
   nebe níž se spouští /dotyčný byl právě přejet autem/,pozdravuj,
   mám té rád.

3. Šaty jsou smuteční, zvony zní čtvrteční,
   lidé jdou, víří prach po slzách,
   šaty jsou smuteční zvony zní čtvrteční,
   horkej prach na očích na řasách.