1. Šaty jsou sváteční, zvony zní páteční, oni jdou na rukách zlétej cejch, Bože můj, proč ten chrám, nepadá, polykám, horkej prach po slzách protivnejch. R: Když mi ústa dává, cítím nahlej pád, když se láska vdává, má ji mít jeden rád. 2. Zvony zní smuteční, lidé jsou neteční, zbyl jen prach po slzách protivnejch. recit.: Toho dne na mne pád celej svět a všechno krásný se zřítilo v tom okamžiku, kdy vítr odhrnul kousek bilyho závoje a svět se roztříštil o křivý dlažební kostky toho staryho náměstí, které už vidělo tolik lidského neštěstí, začalo pršet a já jsem cítil, že budu brečet, brečet před lidma, který to nemůžou pochopit, protože ten jejich svět ještě stojí. a tak jsem šel pryč. R: Město zda se poušti, domům hrozí pád, nebe níž se spouští /dotyčný byl právě přejet autem/,pozdravuj, mám té rád. 3. Šaty jsou smuteční, zvony zní čtvrteční, lidé jdou, víří prach po slzách, šaty jsou smuteční zvony zní čtvrteční, horkej prach na očích na řasách.