Popelky

Karel Černoch

1. Kolik je v řádku not a kolik nad linkou být smí,
   kolik je dětskejch úst co zamkneš pralinkou,kdož ví
   a proč je táto v abecedě před el ká,
   a řekni táto,ale vážně,byla popelka? 
   Proč si dívky rády hrajou na velký? 
   A pak pláčou jako malý popelky?
   Popel krásy,hrášek touhy není lék,
   přitom schází jeden pouhý oříšek.
   
2. Kolik je písku na poušti a kolik pouští vede cest,
   když éro zemi opouští co všechno sebou musí nést,
   může se táto malý změnit ve velký,
   a řekni táto jsou dnes ještě popelky?
   Je to krásný hrát si věčně s otázkou,
   je krásný běžet dál i za láskou,
   Věčně ptát se,běžet světem,řeknu vám,
   Proto fandím dětem a všem popelkám.