1. Kolik je v řádku not a kolik nad linkou být smí, kolik je dětskejch úst co zamkneš pralinkou,kdož ví a proč je táto v abecedě před el ká, a řekni táto,ale vážně,byla popelka? Proč si dívky rády hrajou na velký? A pak pláčou jako malý popelky? Popel krásy,hrášek touhy není lék, přitom schází jeden pouhý oříšek. 2. Kolik je písku na poušti a kolik pouští vede cest, když éro zemi opouští co všechno sebou musí nést, může se táto malý změnit ve velký, a řekni táto jsou dnes ještě popelky? Je to krásný hrát si věčně s otázkou, je krásný běžet dál i za láskou, Věčně ptát se,běžet světem,řeknu vám, Proto fandím dětem a všem popelkám.