Slečna sen

Karel Černoch

1. Jdu si lesem a náhle tu potkám
   slečnu sen, slečnu sen.
   Já tu bloudím a cestu svou hledám
   z lesa ven, z lesa ven.

R: Já tu hledám tu nej, tu nejhezčí z cest,
   která mohla by mě k tobě vést,
   tvých kudrn tak mít jen
   plnou náruč a nést jen tam,
   kam jenom slunce zapadá.

2. A zlíbí se má víčka spolknout
   jen tak sám, jen tak sám,
   já jenom jak sova si houknout,
   rád tě mám, rád tě mám.

R: Já tu hledám tu nej...

3. A ptáš se pak tý, který říkáš
   slečna sen, slečna sen,
   to jméno teď přes hlavu svlíkáš,
   tvý je jen, tvý je jen.

R: Tak tu hledáme tu nej, tu nejhezčí z cest,
   která mohla by nás k sobě svést,
   tvých kudrn tak mít jen
   plnou náruč a nést jen tam,
   kam jenom slunce zapadá.

R: Tak tu hledáme tu nej...
   ...
   /: jen tam, kam jenom slunce zapadá :/