C`est la vie

Karel Gott

1. Až jednou na rohu oslovím děvče
   a začnu o lásce pět.
   A ona řekne mi: pěv-če,
   kéž by vám bylo míň let.

R: Řeknu: c`est la vie, c`est la vie,
   tímto končí bál, a to mě
   nebaví, nebaví, hrajte ještě dál,
   naposledy, la-la-lá, la-la-la,
   la-la-lá, la-la-la.

2. Až jednou budu u konce mé písně 
   a ticho ovládne sál,
   já z očí vyčtu vám výsměch, 
   až budu stát opodál.

R: Řeknu: c`est la vie...

3. Až jednou za noci nebo i za dne 
   srdce mé spomalí klus,
   až náhle opona spadne, 

R: Řeknu: c`est la vie...

   C`est la vie, c`est la vie,
   la-la-la-la-lá, a to mě
   nebaví, nebaví, hrajte ještě dál,
   naposledy, 
   la-la-lá, la-la-lá,
   la-la-lá, la-la-lá,
   la-la-lá, la-la-lá,
   la-la-lá, la-la-la.