Spíš, ty krásně v písku spíš, víš, co můžeš, víš, co smíš, tak já si sám lehám kousek níž. Ty spíš, a já tvůj spánek sním, že spíš ráda, jsem si všim, a žasnu zas, jak tu ztrácím čas. R: Srdce jako kámen, ležíš si tu, koukám, podobná loukám, pohozený květ. Srdce jako kámen, ruce jako závěj, ne, nevyprávěj, že ty jsi můj svět! Spíš a pláž je stále táž, už písku mám až - až, to krásně vypadá víkend náš! Spíš a já tě žádám: vstaň, máš pod hlavou mou dlaň, spíš krásně, leč mne už zmáhá křeč. R: Srdce jako kámen... R: Srdce jako kámen...