Svoji lásku zatýkám denně zas a denně víc. Vězení si marně přivykám, než si mládí odpykám. Až si mládí odpykám budu smět se líbat s ní. Prozatím je to prý na má léta hřích a nesmím ji mít na očích. R: Z povzdálí jen ji vídat smím a v koutku snít si sám. Že čas, že čas je ten lék, co vyléčí nám. Na nic víc, na nic víc nečekám. Je to velký, velký hřích, že se v pláči vzteky zalykám. Že se láska stále proklatě brání, ač ji denně zatýkám. Je to velký, velký hřích, že se toužím líbat s ní. Že se stále po nocích toulám a svou lásku denně zatýkám. R: Z povzdálí jen...