1. Pod klenbou nádraží veselí lidé se smějí, hodina sudá či lichá, zní hovor a křik, třicet je kolejí, které se navracejí, třicátá prvá je tichá jak tajený vzlyk. Možná někdo to ví, kam ty koleje vedou a proč nastoupil smutek do vagonu, [: za most betonový zelené vlaky jedou, zbyly obaly z kytek na peronu. :] 2. Pod klenbou nádraží Babylon řečí a zvuků, z ostatních kolejí veselé vlaky jedou, na této poslední obava roztřese ruku v ponuré naději, že snad už nepřijedou. [: Prsten granátový barvu svou změní v šedou, ústa šeptají ještě a zasvítí blesk, každý dnes už to ví, kam ty vagony jedou a proč s kapkami deště padá i stesk. :]