1. Sní v povlacích, vlasy má havraní, sní o mracích s muzikou varhanní, vím, že se jí zdá o pasekách s malinovím, řekne, až procitne, že mě sem nezvala, ústa až poskytne, přečtu jí z Nezvala: Manon je motýl, Manon je včela, A D A E A(-) a že ji nepustím, i kdyby chtěla. 2. Dál ale sní o mořích blankytných, snít budu s ní v trochejích nezbytných, vím, až se mi vzdá, nikdy že jí nedopovím v zeleným salóně, co tehdy neznala, z Balady Manoně od pana Nezvala, že Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela, Manon je motýl, Manon je plavovláska, Manon je první a poslední má láska, Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych, ach, Manon, Manon, Manon, Manon, Manon ...