Bílá hora

Karel Kryl

Rec: Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na
     Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec - 
     moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního 
muže. 
     Píseň nazvaná Poslední Moravan.
1. Pod bílou zdí  má bláto barvu perleťovou
   a zvony odletěly za větrem do Říma,
   obzor se rdí, můj táto, hanbou šarlatovou,
   už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.

2. Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů,
   jen oči pod přilbicí snad ještě doufají,
   a mlhy zlé se valí do děr od hrabošů
   i do ran na orlici, kterou už poutají.
R: Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,
   hřeben větru rozčesává pera plamenná,
   věřili jsme na pokoru u popravčí káry,
   zlatá doba nenastává, bude kamenná.

3. Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory,
   mít duši nestydatou a mozek bez ceny,
   být králem lstí a snadno vzít si bez pokory
   na svatbu se Zubatou železné prsteny.

4. Není to med, zas píti číši vrchovatou
   a věřit na proroky v chorálu polnice,
   sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou
   na erbu pro otroky - pro naše dědice.
R: + bude kamenná,   bude kamenná ...