Dachau blues

Karel Kryl

1. Když stíny k sobě v touze lnou,
   tma prohlásí se kouzelnou
   a někde znějí bicí,
   když měsíc tepe do mřížky
   dva Popelčiny oříšky
   s šedivou holubicí,
   když zvony půlnoc dozvoní
   a vratiče se rozvoní,
   zlý sen se vrací znovu,
   [: jsou dosud v oknech střepy skla
      a krev, jež znovu vytryskla,

2. Když úzkost chodí po špičkách
   jak dívka v modrých lodičkách
   a v bílé rozhalence,
   když promarněno vzkříšení,
   když most má pouta lešení,
   jež křičí na milence,
   když zlato pláče mosazí,
   když vzduch se oděl do sazí
   a prázdnem škváry zeje
   [: zas strach má ze lži mozaiku
      a za svěrací kazajku
      už našel farizeje. :]
R: Zvracíme přecpaní a měsíce se počínají pátkem,
   křičíme ze spaní, zas děsíce se podepsaným řádkem,
   pod hranou odvahou tkví pobledlost, jak Pilát ruce myjem,
   když s chladnou rozvahou jde posedlost, pak zítřka nedožijem.

3. Když lež je pravdy zárukou,
   jde volnost s pouty na rukou
   a vůkol kvetou hroby,
   když z lásky stal se mouřenín,
   pak děvce podá růženín
   a zbude bez ozdoby,
   když zloba zbývá bez lásky,
   pak Židům krade oblázky
   a hlásá toleranci,
   [: a intelekt když bez duše,
      pak podoben je ropuše
      či slepci s mečem v tanci. :]