Důchodce

Karel Kryl

1. Kalhoty roztřepené na vnitřní straně,
   zápěstí roztřesené a seschlé dlaně,
   kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce,
   tak tedy říkejme mu třeba důchodce.

2. Rukávy u zimníku odřením lesklé,
   čekává u rychlíků na zbytky ve skle,
   stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce
   a pak je střádá do obálky, důchodce.
*: V neděli vysedává na lavičce v sadech
   a starou špacírkou si podepírá ustaranou hlavu,
   sluníčko vyhledává, naříká si na dech
   a vůbec nikdo už mu neupírá právo na únavu.

3. Na krku staré káro a úzkost v hlase,
   když žebrá o cigáro, zlomí se v pase,
   namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce,
   když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky,
   že jednou ze mne bude taky důchodce ...