Dvacet

Karel Kryl

1. Ztichly louky i bor, mrtvé vrcholy hor,
   padl žal na večer srpnový,
   v prachu dvaceti let zmizel oheň i led,
   zbyly jen carovy proslovy,
   z větví rezavých lesů hřmí ticho děsu,
   slepí a hluší dál kulmují uši
   králi Midasovi.

2. Krví značena je dlažba u Dunaje,
   hroby padlých jsou bezejmenné,
   heslo o vítězství cizím peřím se skví,
   dávno krev vsákla do kamene,
   barva rubínu z žezla v záhnědu zrezla,
   zavřeni v kleci jsme otroky věcí,
   nikdo nevzpomene.

3. Nad zemi prodanou větry až přivanou
   oblaka zelená z žíravin,
   vlasy tvé havraní uchopím do dlaní,
   z prstenu zaplane vltavín,
   snítka nachových plodů rozčeří vodu,
   navzdory posté zas na břehu vzroste
   rudý trs jeřabin ...