Hlas

Karel Kryl

1. V měsíci září, kdy jablka zrají,
   kdy mantilu noci svit měsíce protkal,
   když dozněla hymna, již v půlnoci hrají,
   já poprvé tehdy jsem Satana potkal.

2. Ten Satan měl líbeznou postavu panny
   a nepáchla síra, však voněly květy,
   a v úsměvu něha bez jediné hany,
   jen z úst jako hadi mu syčely věty:
R: "Jen nech si svou duši, ta k ničemu není,
   vždyť mnozí i zdarma ji upsali čertu,
   však hlas - to je zboží, jež dneska se cení
   a dobře se platí - to beze všech žertů!"
R: "Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil
   a stráž mi ho do klece vsadí,
   a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil,
   tvůj hlas tě zradí!"

3. Dnes jako kníže si v paláci žiji,
   mám ve stájích koně a v zahradách pávy,
   jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji,
   jen rádio nemám a nesnáším zprávy.

4. Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,
   když slaví se vrazi a obchody s časem,
   když svatými slovy se bezpráví hájí,
   když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem.
R: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci,
   mám z démantů bazén a ze zlata ryby,
   mám přebytek všeho, i pýchy, i moci,
   mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!
R: Dnes podruhé oko mé Satana spatří,
   je krásný, byť s úsměvem krysím,
   vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří,
   když na větvi visím ...