Idyla

Karel Kryl

1. Má idyla je vylhaná jak Praha Karla Plicky,
   lže požehnání pohana, byť znělo katolicky,
   tma v ubikacích bojarů a mraky nad Žižkovem,
   a gauner vzdychá po jaru a vraždí ducha slovem.

2. Rum do odlivky s valiem a dojati až k pláči,
   jsme šťastni, když si nalijem, a jedno, kdo nám stáčí,
   sbor ropuch zpívá rekviem, jsme s nimi na prameni,
   ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni.