1. V Loyole Ignác píše Hamleta, jenž mluví slova, slova, slova, zrna jsou dávno v mouku semleta a hrbáč havran hlízy klová. Jsou slova básní v pokru prohraná a dívky v hot-pants pivem zpité, zříš lesklá pera v peří havrana a kříž, jenž drží jezuité. R: V zástupu chátra zedraná, burlaci s písní jednotvárnou, na stěně obraz tyrana, E(-) Ami krvavé hvězdy nad továrnou. Na nebi visí oblaka a měsíc svítí nad hvězdárnou, v Gulagu bijí kulaka 2. Rudá je krev a tužka cenzora, rudý je samet vazby spisů, rudé jsou žilky v oku kondora, rudá je barva kompromisu. Jedově rudá barva minia, pod rudým sluncem bubny znějí, zní pochod do citátů z Plinia pro školní výlet do Pompejí. R: 3. Je k pláči řeč, jež mluví frázemi, protože slov a vět se bojí, je k smíchu řád, jenž získán v zázemí, zatímco chlapci v palbě stojí. Jestliže důsledek je příčinou a volnost cídí mříže pastí, je rodná země možná otčinou, však není vlastí, není vlastí. R: + hvězdy stárnou, hvězdy stárnou ...