Irena

Karel Kryl

1. Ač kvete u potoků černé býlí
   a ač mi vadí stáří v rendez-vous,
   jde chůzí lehčí kroků lesní víly
   a září, září, září v úsměvu.
   Ač bezjehličné lesy hyzdí rampy
   a za mřížemi pláče Aladin,
   hrst kouzla nabere si z jeho lampy,
   svěžejší kapradin.
R1: Už zbylo jen pár vět a tráva spálená
    a rozbahněná zřídla ve žluti,
    chceš hluchým vyprávět, co píseň znamená,
    a slepým, co jsou křídla labutí?
R2: Už zbylo jen pár slov a slza na víčku,
    a bez pardonu platí zmýlená,
    nad prachem katastrof zní klapot střevíčků:
    svá ústa nabídla ti Irena, Irena, Irena!

2. Byť vykolejil svět a není síly,
   jež díru v lodi zvedá nad ponor,
   přec hledáš cestu zpět, však černé býlí
   se vyplevelit nedá: je to mor!
   Plá slunce jako vích nad cestou úzkou,
   svět s jepicemi tančí gavottu,
   u sloupů morových začíná schůzkou
   tep dalších životů!
R1:
R2: + Irena, Irena ...