Jaro desáté

Karel Kryl

1. Trs trnů tesá "T" a tyran tleská z trůnu,
   je jaro desáté, jež voní po ocúnu,
   plyš prachu píše po zdech písmena šedivá,
   ne píseň, pouhý povzdech, který se nezpívá, který se nezpívá.

2. Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou,
   kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou,
   jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá
   pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

3. Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá,
   chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá,
   vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá
   nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

4. Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou,
   a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou,
   [: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T",
      kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :]