Monika

Karel Kryl

1. Jó, viděl jsem Moniku, seděla v lesíku nad přehradou,
   vpletla si do vínku dva stvoly bojínku s kozí bradou,
   s půvabem andílka svlékla se do tílka,
   slunce jí osmahlo kůži,
   kdybych byl koňadra, sed' bych jí na ňadra,
   v zobáčku držel bych růži.
R: Moniko, Moniko, jsem jen tvůj, následuj,
   vím, kudy do pekla a s kým, padadada.

2. Hodina minula, Monika usnula u jezera,
   voči si zakryla Vojnarkou vod Tyla - teda pardon, ta je vod 
Jiráska.
   Tak znovu:
   jó, hodina minula, Monika usnula u jezera,
   dala si pod hlavu zánovní Krútňavu vod Cikkera - teda vod 
Suchoně,
   kdybych byl brhlíkem, stal bych se zvrhlíkem,
   co nečte Sartra ni Prousta,
   s hrdostí vlastence sed' bych jí do věnce,
   v zobáčku držel bych chrousta.
R: + vím, kudy do pekla a s kým, padadada,
     vím, kudy do pekla a s kým ...