Monology

Karel Kryl

1. Do čtverce patia stín padá mezi slova,
   mlčíme ty i já, pak promluvíme znova,
   život je prožitý a v rohu mlčí běsi,
   mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

2. Zšeřelou krajinou jde žebrák žití mého,
   já myslím na jinou, ty myslíš na jiného,
   zraněný pária a pýcha baronesy,
   mluvíme ty i já, a nerozumíme si.
R: Dva u jednoho stolu nad vázou s květinami,
   dvě písně, lhané v mollu - dvě lodi mezi krami,
   a slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
   tím více jsme tu sami, čím déle jsme tu spolu,
   ta da da ...

3. Za řevem diskoték a světa,kde se vraždí,
   jsme blízko na dotek, a přece oba za zdí,
   myslíce na city, jež byly kdysi kdesi,
   mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

4. Za slovy slova jdou a nevydají větu,
   pod tlící hromadou nedarovaných květů,
   dekretů na byty a dýchaného smogu
   mlčíme já i ty v dvojitém monologu.
R: Jen slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
   tak neskonale sami, tak nekonečně spolu,
   dva u jednoho stolu, dvě lodi mezi krami,
   je předaleko k molu a temno nad vodami,
   ta da da ...