Prosím, nehažte kamení, nehažte kamení na mou tvář, nosím ďáblovo znamení, na čemž nic nemění svatozář, a proto prosím, nechte těch ohledů, nechte těch ohledů bezcenných, děsím se vašich pohledů přes hlavy sousedů upřených. Za chvíli rozsudek hlasitě přednesou, a potom poběží pro sako z pruhů, prý pro můj posudek více mě nesnesou, a naší mládeži půjde to k duhu. Spěchám, nechte těch proslovů, nechte těch proslovů o scestí, nechám na cestě k domovu rezavou podkovu pro štěstí, pro štěstí, pro štěstí, pro štěstí ...