1. Už táhnou hejna holubic se zelenými křídly a klecí zbylo věru víc než snů, jež v duši sídlí, [: po čtvrtstoletí mlčení a půlstoletí strachu, svou troufalostí zděšeni, plijeme na papachu. :] 2. Déšť padá na sloup morový a zamořenou révu, už táhnou koně kovoví z Augiášových chlévů, [: a není, kdo by vykydal, vždyť rádci samozvaní si pěstí staré zvyky dál a kradou, lžou a žvaní. :] 3. Jak ustrašení šakali po dvacet roků hnití my trpělivě čekali, až vlci budou sytí, [: už táhne smečka nažraná do tajgy hluchoněmé, my, čekajíce na hrana, teď o kosti se rveme. :]