Střepy

Karel Kryl

1. V ulici leží stín spuštěný z vesmíru,
   spadaly do hlubin figurky z papíru,
   jednoho dne tě omrzí     vše, čím jsi dosud žil,
   zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů.

2. Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
   tvé oči uvidí odporné divadlo,
   všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
   a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*: Broukáš si pomalu tesklivou melodii,
   když bloumáš ulicí, cítíš se sám,
   vyčteš si z křišťálu těžkou melancholii,
   říkáš si: měsíci, jsi starý krám!

3. Městem se míhají opilá zrcátka,
   oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
   pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
   tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zrcadla snů.