1. V ulici leží stín spuštěný z vesmíru, spadaly do hlubin figurky z papíru, jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil, zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů. 2. Koukáš se na lidi, všechno se propadlo, tvé oči uvidí odporné divadlo, všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů. *: Broukáš si pomalu tesklivou melodii, když bloumáš ulicí, cítíš se sám, vyčteš si z křišťálu těžkou melancholii, říkáš si: měsíci, jsi starý krám! 3. Městem se míhají opilá zrcátka, oči ti říkají: lidi jsou zvířátka, pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn, tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zrcadla snů.