Tekuté písky

Karel Kryl

1. Jak je to hezké, když se někdo žení,
   jak je to smutné, když se někdo vdává,
   gumový kotouč bije do hrazení,
   chybějí branky, nikdo nepřihrává.
   V ruině fasád, skrytých za lešení,
   zestárlí mladí za kvartýr a stravu,
   vlečem se časem, zpola udušeni
   v tekutých píscích gubernijních mravů.

2. Zabouchli dveře? Dereme se zadem,
   zakleti v Knize lesů, vod a strání,
   nařvaná tlama hlásá za výkladem,
   že konec snů je koncem milování.
   Gumový kotouč bije do hrazení,
   není-li v kapse, nikdo nerozdává,
   ne, není hezké, když se někdo žení,
   ne, není smutné, když se někdo vdává.

3. Být špatným hercem - nad to v světě není:
   není-li dramat, stačí operetka,
   gumový kotouč bije do hrazení,
   nelze-li zkraje - tedy odprostředka.
   Husita spílá obrněným vozům
   a čas si žádá ledakterou hlavu,
   zbudeš-li bez ní - k čemu je ti rozum
   v tekutých píscích gubernijních mravů?

4. Lešení skrývá paranoiu fasád,
   žvanění tupců místo rozhovoru,
   než v klidu zdechneš, nezbývá než nasát,
   utopit zbytek odvahy a vzdoru.
   Vyplníš jméno, místo narození
   a sumu cifer, jež se nepřiznává,
   tak už to bývá, když se někdo žení,
   tak už to bývá, když se někdo vdává.

5. Ze školy děti nesou vysvědčení,
   zdalipak tuší, o čem se ti zdává,
   když v noci žehlíš, stárnouc nad pečení?
   O troše lásky, jíž se nedostává?
   Nakoupíš chleba, vodu po holení
   a zapřeš víru, jež se nevyznává,
   tak už to bývá, když se někdo žení,
   tak už to bývá, když se někdo vdává.

6. Mlčení skrývá paranoiu žití,
   mlčíš a zdobíš okna pro oslavu,
   víc nežli duše platí živobytí
   v tekutých píscích gubernijních mravů.
   Z bouřlivé vášně letmé pohlazení,
   němota padá na zamrzlou vodu,
   gumový kotouč bije do hrazení
   a jen pár týdnů zbývá do rozvodu.