Vůně

Karel Kryl

1. V tůni nad mlýnskou strouhou vteřinu pouhou zdrží se proud,
   z víru nad bílou hrází rašící mlází vyráží z pout,
   [: louky červených máků pod křídly ptáků oněmělých,
      had, co kůži si svléká, z medu a mléka voněl mně líh. :]
   tří generací,
   s vráskami rytými dobou, čas zmařený mdlobou
   se nenavrací,
   v bronzu jen tyčí se kopí, lev uši své klopí,
   tak kdo by se bál,
   nečiny značené vinou se dějinami vinou,
   ó, Bože, co dál?

2. Vůně potu a kůže, nad něhou růže cynický smích,
   lásko, na konci léta osudy splétá ledový sníh,
   [: vůně vody a prádla, chlastu a žrádla k opojení,
      lež a zrosený džbánek pro mdlobný spánek pokolení. :]
R:

3. Schůzku nahradíš schůzí, belháním chůzi, povykem klid,
   [: klec co náhražka křídel, kulturní příděl za umění,
      dálky v zrcadle sklínky z prolhané skříňky na civění. :]
R: Výsměch a potíže s kázní, jsme snílci a blázni tří generací,
   s vráskami rytými dobou, čas zmařený mdlobou se nenavrací,
   nečiny značené vinou se dějinami vinou, co dělat že máš:
   navzdory otcům a synům se odhodlat k činům,
   kde domov je náš, kde domov je náš?