Když jsi smutná

Karel Plíhal

1. Když jsi smutná, tak i kapky deště bolí,
   rány se otevřou a naplní se solí,
   držím tě za ruku a nemám žádnou záruku,
   že nezůstanu o žebrácké holi.

2. Když jsi smutná, tak mi něco ruce sváže,
   do mé hlavy mlčky vpochodují stráže,
   všechny mé nápady hned zahánějí do řady
   a střílí puškou té nejtěžší ráže.

3. Když jsi smutná, tak i sochy v parku brečí,
   stromy procitnou a mluví lidskou řečí,
   tiše tě konejší, jak umí stromy vezdejší,
   [: a náhle jsi víc svoje, nežli něčí ... :]