Sáhl jsem na kominíka, prej to nosí štěstí, ale onen kominík mi vrazil jednu pěstí, složil jsem se na chodníku, bolestí jsem zavyl, ale on se jenom otočil a pak mi smutně pravil: "Každej si na mě šahá, každej se na mě kření a vodnese si štěstí na prstech po troškách, já přijdu dom, a moje drahá věčně doma není, a když je, tak pod pelestí leží chlap jen v ponožkách." A tak kvůli tomu kominíku, kvůli jeho ženě plivám teď do kapesníku zbytky zubní dřeně, a na závěr poučení pro vás, milé děti: jeden blbne, druhej pění, a vodnese to třetí.