Květina

Karel Plíhal

1. Na louce vyrostla květina
   nebývalého druhu.
   Když si ji nakrájíš do vína,
   uvidíš v pokoji duhu.

2. Marně jsem listoval v herbáři,
   vypadá trochu jak jetel,
   roste jen od srpna do září,
   na to je třeba brát zřetel.
R: Míti svou duhu kapesní,
   to je dnes určitě terno.
   Duhová šťáva kape z ní,
   utopí v sobě to chladno a černo.

3. Možná si ťukáte na čelo,
   to už máš, Plíhale, z pití.
   Jenže proč by se, krucinál, nesmělo
   vysnít si kouzelný kvítí.
R: Míti svou duhu kapesní,
   to je dnes určitě terno.
   Nebuďme, přátelé, adresní,
   ale kdo dělá to chladno a černo?

4. Lepší je fušovat do kytek,
   když nám ten svět nějak zešed',
   nežli se ztřískat jak dobytek
   a pak se řezat a věšet.

5. Na louce vyrostla květina,
   lalalalalalala ...