Na konečné tramvaje

Karel Plíhal

1. Toulám se na konečný tramvaje,
   kde jsi mě před půlrokem nechala.
   Říká se: kdo uteče, vyhraje,
   a ty jsi navíc ještě někam nutně spěchala.

2. Nicméně doufám, že tu vystoupíš,
   věřím, že tento zázrak stane se,
   jen co se nalíčíš a nakoupíš,
   jedna z těch tramvají tě ještě dneska donese.
R: Můra světlem zmámená
   bloudí slepým jízdním řádem,
   noční nebe volným pádem
   rozmačkalo den.
   a zmoklá myš je tato chvíle,
   co mi vlezla do košile
   a nemůže ven.

3. A tak tu s automatem na lístky
   hledíme mlčky na ty koleje.
   Možná má také svoje bolístky,
   anebo kdoví, jestli se mi v duchu nesměje.

4. A vítr honí lístky po zemi,
   tisíce procvakanejch mrzáčků,
   a tlustej tramvaják si dlaněmi
   zahřívá mlíko, který hltá přímo ze sáčku.
R: