Panně ve výkladní skříni

Karel Plíhal

1. Nějak se mi zrychlil tep,
   mý oči se slily s tvým nehybným pohledem,
   kdosi mě přes prsty klep',
   už je mi jasný, co nesvedem, a to, co dovedem.
R: Utíkám se k tobě v té rozpačité době,
   ty se mi chvílemi zdáš, jako bys žila,
   utíkám se k tobě v té rozpačité době,
   ty se mi živá zdáš, jen kdybys promluvila.

2. V Nároďáku začal ples,
   z opery na chodník vyvedli prvního opilce,
   v Olomouci chcípl pes,
   až na tu paničku za voknem v růžový košilce.
R:

3. Nějak v noci nemůžu spát,
   jsem pořád ve vlaku, co všude staví a nestaví,
   až jednou nebudu hrát,
   kdopak mi pomůže, poradí, či aspoň pozdraví?
R: + jen kdybys promluvila, jen kdybys promluvila ...