Tři andělé

Karel Plíhal

1. V zahradě pod vrbou smuteční  seděli    tiše jak pěna
   tři andělé - dva byli skuteční, ten třetí  byla moje žena,
   [: přisednout neměl jsem odvahu, mlčeli patrně o mně,
      duši mám čistou jak podlahu  po plese v Národním domě. :]

2. Určitě skončili u cifer, sčítajíc všechny mé hříchy,
   až si to přebere Lucifer, nejspíš se potrhá smíchy,
   [: obloha zčernala sazemi z komínů vesmírných lodí,
      dokud jsou andělé na Zemi, nic zlého se nepřihodí ... :]