1. V zahradě pod vrbou smuteční seděli tiše jak pěna tři andělé - dva byli skuteční, ten třetí byla moje žena, [: přisednout neměl jsem odvahu, mlčeli patrně o mně, duši mám čistou jak podlahu po plese v Národním domě. :] 2. Určitě skončili u cifer, sčítajíc všechny mé hříchy, až si to přebere Lucifer, nejspíš se potrhá smíchy, [: obloha zčernala sazemi z komínů vesmírných lodí, dokud jsou andělé na Zemi, nic zlého se nepřihodí ... :]