Víla

Karel Plíhal

1. Znal jsem jednu vílu, která tančívala na louce
   u silnice, která vede z Brna do Olomouce,
   zlehounka se dotýkala vousů strejdy ječmene,
   a já čekal, až jí hebké šaty sklouznou z ramene.

2. Šaty sklouzly a já koukal, ležel v trávě, tajil dech,
   milióny galaxií běhaly mi po zádech,
   jelikož však měl jsem rýmu, kýchl jsem a stalo se,
   že se lekla a skončila ten svůj tanec na nose.

3. Přišla ke mně jen tak, nahá, a beze všech rozpaků
   jemným hlasem zazvonila:"Co šmíruješ, prasáku,"
   vod tý doby moje duše ztvrdla jako z ocele,
   netoulám se po loukách a radši koukám na tele-vizi.